První kasárna v Olomouci

Na snímku fragment domu č. 550/3, viditelný v průchodu z ulice Zámečnická. Tento dům je jedinou dochovanou součástí prvních olomouckých kasáren.

(Lokalita: Ulice 8. května a Zámečnická).
První kasárna v Olomouci začala vznikat v roce 1730. Údajně se jednalo také o první kasárna v celé monarchii a je dost možné, že samotné slovo "kasárna" se tedy zrodilo v Olomouci. Dostala jméno "Mořická" a jak název napovídá, vznikla blízko chrámu svatého Mořice. Později na jejich místě vznikla škola (1876), která zde stojí dodnes a říká se jí Komenium. Z původních kasáren se nám dochovala pouze jedna budova, částečně viditelná z ulice Zámečnická.

O Mořických kasárnách se nedochovalo ani příliš mnoho informací. Víme, že v přízemí objektu byl výčep, což asi vojáci oceňovali, a že před průčelím kasáren se nacházel hřbitov, který představoval značné hygienické riziko, na což vojenské orgány velmi důrazně upozorňovaly.
V chrámu svatého Mořice je pod náhrobkem uložen polní podmaršál, pozdější polní zbrojmistr Klaudius Hyacint svobodný pán Bretton (1697-1779), který byl od roku 1751 budovatelem a velitelem pevnosti Olomouc a jeho vojenská kariéra je tedy do značné míry s objektem kasáren propojená.

První kasárna v Olomouci, která se dochovala

Na snímku jsou patrné někdejší střílny i otvory na odvětrávání splodin střelby. Svislá zeď objektu tvořila břeh řeky. Vodní hladina však byla asi o metr níže než povrch dnešní vozovky.

(Lokalita: mezi ulicemi Třída Svobody a Mlýnská).
Nejstarší dochovaný kasárenský objekt v Olomouci jsou takzvaná "Vodní kasárna". Byla vybudována jako součást olomoucké bastionové pevnosti v roce 1757. Jednalo se původně o dvoupodlažní objekt, v přízemí byl uložen materiál a ustájeni koně, v prvním poschodí byli ubytováni vojáci. V případě potřeby však bylo možno z kasáren rychle zahájit palbu z děl i ručních zbraní, o čemž napovídají střílny, většinou dnes přebudované na okna, a odvětrávací otvory nad nimi. Své jméno kasárna dostala podle ramene řeky Moravy, které až do roku 1952 teklo podél nich, prakticky tam, kde dnes vede třída Svobody.

Vodní tok sloužil k rychlému zaplavení prostoru okolo pevnostních prvků, aby měl nepřítel ztížen pohyb a byl zbaven možnosti podkopat se. Traduje se, že rameno řeky stále teče pod povrchem vozovky v betonových skružích, což je však pravda jen částečně. Skruže v podzemí skutečně existují, slouží však pouze odvodu spodní vody a původní rameno bylo zaslepeno.

Kasárna jako pomsta?

Na snímku bývalá Tereziánská zbrojnice, nyní informační centrum Univerzity Palackého

Klasicistní "Tereziánská zbrojnice" byla vybudována v letech 1768-1778. I laik na první pohled postřehne, že z urbanistického hlediska není umístěna úplně šťastně a zejména Arcibiskupský palác její polohou strádá esteticky i prakticky. Podle pověsti se jednalo dokonce o zlomyslný záměr Marie Terezie, která prý měla zlost na olomouckého biskupa, údajně za to, že jí nepůjčil svůj slavnostní kočár, kterým chtěla velkolepě vjet do města.
Skutečnost však bude pravděpodobně taková, že krátce po pruském obléhání Olomouce v roce 1758 bylo nutno pevnost co nejrychleji opravit a zmodernizovat, k čemuž byla nová zbrojnice nezbytná a na nějaké dlouhé diskuze ohledně jejího ideálního umístění v už tak přeplněném městě prostě nebyl čas. Nakonec to asi bylo zlo menší, protože existoval i nápad zbrojnici umístit do krypty chrámu svatého Václava. Pověst dost odporuje i skutečnosti, že právě Marie Terezie se zasloužila, aby Olomoucké biskupství bylo v roce 1777 povýšeno na arcibiskupství.

Po roce 1948 byl areál pojmenován "Přemyslovy kasárna". Stejně se v meziválečném období už jmenovala kasárna na dnešní Masarykově Třídě. Během války však ztratila charakter kasáren a v posádce tak došlo k poměrně kurióznímu využití uvolněného jména.
Začátkem devadesátých let se z Tereziánské zbrojnice stalo informační centrum Univerzity Palackého.

Kasárna z kláštera

Na snímku dodnes dochovaný nápis nad vchodem: "Císař Josef II., ochránce múz, tuto univerzitní knihovnu o hojnost knih rozmnoženou k veřejnému blahu přikázal otevřít 1785." Text údajně stylizoval Josef II. osobně.

(Lokalita: Náměstí Republiky).
Stoupající počty vojska si žádaly větší množství kasáren, což však nebyla levná záležitost. Řešení přinesl císař Josef II., který dal zrušit mnoho kostelů a klášterů, a ty se staly ideálním základem pro kasárna. Byl to i případ kostela svaté Kláry na Předhradí a přiléhajícího kláštera sester františkánek-klarisek. Tři trakty klášterní budovy byly adaptovány na kasárna dělostřelců, zvané "Exklarisská kasárna". Kostel naproti tomu císař osobně věnoval v roce 1785 univerzitní knihovně.

Kasárna byla později přejmenovaná na "Žerotínova kasárna" a sloužila vojsku až do padesátých let, kdy se z celého komplexu stalo Vlastivědné muzeum. Olomouc vždy byla významné město z hlediska církve, vzdělanosti i vojenství a tyto tři fenomény se v tomto komplexu ukázkově prolínaly.

Kasárna rekordní

Na snímku z věže chrámu svatého Václava vyniká mohutnost "Hanáckých kasáren" i v současnosti.

(Lokalita: Ulice 1. máje, Hanáckého pluku, Koželužská, Pekární).
Jako úplně nový vojenský objekt vznikla ve stylu pozdního empíru původní "Špitálská kasárna", později "Hanácká kasárna". V roce 1846, kdy byla dostavěna, se jednalo o největší budovu v Olomouci. Například olomoucká radnice by se pohodlně vešla na nádvoří. Stavba prý pohltila 14 miliónů cihel. V době vzniku ještě tvořila součást pevnosti, proto byla budována jako pumovzdorná. To byl dobový pojem, který měl na mysli, že odolají dělostřelectvu a v praxi to znamenalo, že měla nejen silné zdivo a silné stropní klenby, ale dokonce i systém krovů doplňovalo klenuté nosné zdivo. Původně se dokonce objevil i nápad povrch budovy místo střechy opatřit zemním záhozem. Vzhledem k tomu, že objekt Hanáckých kasáren je zasazen do svahu, jeví se z jedné strany jako poměrně rozsáhlé podzemní dílo. Není příliš známo, že pod průčelím budovy ze strany Třídy 1. máje vede hluboký odvětrávací tunel, který je ze stran budovy částečně viditelný i pro kolemjdoucího.

V kasárnách byli zpočátku dislokováni minéři a sapéři (dnešní ženisté), v případě obléhání města však měla sloužit jako vojenská nemocnice. Odtud taky jméno "Špitálská". Je zajímavé, že "Špitálský" se jmenoval i blízký bastion, který obepínal budovu dnes známou jako "Podkova". Tento stejně znějící název však pocházel od nedaleké budovy "špitálu svatého Ducha", který byl v roce 1786 nahrazen "Vojenskou kadetní školou". Dnes je zde Muzeum umění a obě předchozí instituce připomíná reliéf nad vchodem. Později byl v kasárnách dislokován štáb a část jednotek 54. pěšího pluku. Tento pluk, jehož mužstvo bylo doplňováno převážně z regionu Haná, bojoval roku 1848 v bitvě u Sommacampagny v Itálii. Velitel pluku podplukovník Sunstenau těsně před smrtí povzbuzoval své muže zvoláním "Držte se, Hanáci!" Jeho slova byla od roku 1883 vyšita na stuze plukovního praporu. Jednalo se ve své době o jediný český nápis na plukovní standartě rakousko-uherské armády. Zároveň byl silnou inspirací pro nové jméno kasáren po vzniku republiky.

V budově Hanáckých kasáren byl v meziválečném období dislokován 6. pluk "Hanácký", jehož historický předchůdce 6. československý střelecký pluk – "Hanácký" byl významným přímým účastníkem bachmačských bojů. Po druhé světové válce se v Hanáckých kasárnách vystřídalo množství útvarů a zařízení. Mezi poslední patřilo Velitelství vojenské policie Olomouc, Krajské vojenské velitelství Olomouc a Rekrutační pracoviště Olomouc. Od roku 2014 již armáda tato kasárna nevyužívá.

Kasárna kulturní

Na snímku vchod do Komunitního centra pro válečné veterány Olomouc, které v přízemí budovy sídlí.

(Lokalita: Ulice 1. máje, Pekární, Mlčochova).
Dnešní "Dům armády Olomouc" zná asi každý a jeho vzhled dává dobře tušit, že se původně jednalo o kasárna, byť původně šlo o klášter. V roce 1808 se do objektu, který již dříve před tím opustili řeholníci lateránského řádu svatého Augustina, nastěhovala tzv. "kadetní setnina". Později byl objekt známý jako "K. u k. Infanterie-Schul-Kompanie Kaserne" – "Císařská a královská Školská pěší kasárna", po pádu monarchie pak jako "Masarykova kasárna", což však byl název, který se nikdy nevžil. Vojenské kultuře začalo zařízení sloužit od roku 1883, kdy byla část objekt adaptována na důstojnické kasino.
V Olomouci se tradovala úsměvná historka o plukovníkovi, který byl v tomto kasinu častým hostem. Když se pozdě večer vracel do svého bytu na náměstí, míval nejistý krok, ale jako voják si uměl poradit. Tasil šavli, která tehdy byla běžným doplňkem uniformy, její špičku vetknul do žlábku tramvajové koleje a nechal se bezpečně dovést až před svůj dům.

Jak nás informují pamětní desky, Dům armády byl spojen s osobnostmi jako pozdější ministr kultury Pavel Dostál a zpívající básník Karel Kryl. Kromě domu armády v objektu sídlí také Komunitní centrum pro válečné veterány Olomouc.

Kasárna skoro neviditelná

Na snímku současná podoba objektu, která dává znát, že se s přiléhajícím Domem armády už stavebně rozešel.

(Lokalita: Ulice Mlčochova).
Dnešní "Dům armády" ze svého půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku mírně vyčnívá do ulice Mlčochova. Přestože se tato část zdá být přirozenou součástí budovy, má svou vlastní kasárenskou historii i své vlastní jméno.

Od šestnáctého století to byla katedrální škola, zvaná "Scholasterie". Roku 1808 ji vojenská správa koupila pro potřeby minérského zákopnického sboru a, zřejmě z úcty k tradici, pojmenovala jako "Scholasterie Kaserne" neboli "Scholasterijní kasárna". Po vzniku republiky obdržela nový název "Kasárna Svobody", který se však nevžil. V současnosti již objekt armádě dávno neslouží.

Kasárna dávno zapomenutá

Na snímku průhled z ulice Akademická na zadní část budovy někdejších kasáren.

(Lokalita: Ulice Křížkovského, Akademická).
Dnes už většinou ani fajnšmekři přes kasárenskou historii Olomouce netuší, že vedle západního křídla Tereziánské zbrojnice stála ještě "Dělostřelecká kasárna", známá však tehdy pod jménem "Artileriehaus Nr. 7". Tato kasárna začala vznikat již v roce 1741, tedy ještě dříve, než Tereziánská zbrojnice. Potřebu jejich vybudování vyvolala situace mezi Rakouskem a Pruskem, která byla natolik napjatá, že kasárnám musela ustoupit budova tzv. Stavovské akademie, což byla světská vzdělávací instituce pro vyšší vrstvy.

Úplně překotné ale budování nových kasáren asi přeci jen nebylo, protože teprve v roce 1756 byla budova oficiálně nuceně vykoupena a v roce 1771 pak adaptována. Armáda užívala kasárna do roku 1896, kdy se stala majetkem města. Dalším zajímavým majitelem byl olomoucký knihkupec Romuald Promberger, který objekt využíval jako sklady. Bez zajímavosti není ani další vývoj Stavovské akademie. Ta několik let působila na jiném místě v Olomouci, pak se přesunula do Brna, opět se vrátila do Olomouce a opět byla přesunuta do Brna, kde se, v jistém ohledu, stala základem dnešního Vysokého učení technického.

Baroko, troje kasárna a vojenský kostel

Na snímku někdejší "Staré dělostřelecké kasárny" a později "Husitská kasárna". Dnes už o těchto jménech skoro nikdo neví.

(Lokalita: Ulice Univerzitní, Denisova a Náměstí Republiky).
Významné ubytovací, skladovací a administrativní kapacity armáda získala po zrušení Jezuitského řádu v roce 1773. V objektu, který se táhne v mírném klesání ulicí Univerzitní, vznikla vojenská nemocnice. Ta se v roce 1802 přestěhovala do budovy Klášterního Hradiska. Vojenský "špitál" nahradila pěchotní kasárna, pojmenovaná jako "Konviktská kasárna", po vzniku republiky pak "Jánošíkova kasárna". Objekt nyní slouží Univerzitě Palackého, což do jisté míry byla pravda i v osmdesátých letech, kdy zde byla umístěna vojenská katedra UP Olomouc. Přesněji řečeno její zbrojní sklad a autopark, kam zajížděly dokonce i obrněné transportéry OT-64 (zvané také Skot).

Další část objektu, která se na průčelí lomí, až po chrám Panny Marie Sněžné, byla nazývána "Staré dělostřelecké kasárny", po vzniku republiky pak oficiálně přejmenován na "Husitská kasárna", nicméně tento název se nikdy nevžil. Objekt nyní slouží Vlastivědnému muzeu. Původně jezuitský kostel "Panny Marie Sněžné" se v roce 1778 stal vojenským posádkovým kostelem a v této službě setrval až do roku 1952.

Objekt, který přiléhá ke chrámu z opačné strany, byl, jako připomínka původních uživatelů, pojmenován "Jezuitská kasárna", později přejmenovaná na "Kasárna Jiřího z Poděbrad". Nyní zde sídlí Správní archiv AČR, do kterého jsou ukládány všechny významné písemnosti z celé armády od konce druhé světové války až po současnost. V zájmu přesnosti je však třeba dodat, že nyní archiv využívá prostor i v "Kasárnách Olomouc Bystrovany".

Kasárna s obrazovou historií

Na snímku dva reliéfy, které sdělují někdejší poslání budovy. Fasáda tak usnadňuje práci průvodcům turistů a vlastně i následuje moderní pedagogický trend – vyučovat pomocí komiksů.

(Lokalita: Ulice Denisova).
Po zřízení veřejné všeobecné nemocnice se uvolnila budova někdejšího "Špitálu svatého Ducha", kam se v roce 1786 nastěhovala "Vojenská kadetní škola". Ta se pak mezi léty 1808 a 1825 přesunula do objektu, který dnes známe jako "Dům armády Olomouc". Dnes je zde Muzeum umění a obě předchozí instituce připomíná reliéf nad vchodem.

Někdejší špitál dal jméno blízkému Špitálskému bastionu č. XIV. V jeho vnitřku v roce 1786 vznikla vojenská pekárna, která později sloužila i pro civilní účely. Její provoz byl zastaven až v roce 1976. Dnes ji známe pod názvem "Podkova" a kromě restauračních a ubytovacích požitků nám dává představu o mohutnosti někdejšího bastionu, který ji obepínal.

Kasárna s pochmurnou historií

Na snímku budova "Sborového velitelství" z věže chrámu svatého Václava.

(Lokalita: Žižkovo Náměstí, Jiřího z Poděbrad, 17. listopadu).
Dnešní budova Pedagogické fakulty UP byla původně nazývána "Sborové velitelství". Byla dobudována v roce 1938 pro potřeby velitelství IV. armádního sboru, což, zjednodušeně řečeno, představovalo teritorium celé severní Moravy (sborů bylo celkem 7). Vzhledem k tomu, že koncem třicátých let se předpokládal německý vstřícný útok z jihu a ze severu Moravy, jednalo se o instituci velmi významnou.

Mezi roky 1968 a 1990 pak budovu využívala sovětská armáda a bylo zde dislokováno velitelství jednoho ze dvou jejích sborů na našem území. Od devadesátých let je budova v užívání Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, několik let její část však souběžně využívala i jednotka spojovacího vojska naší armády. Adaptaci půdních prostorů budovy pro potřeby fakulty komplikoval fakt, že krovy byly zhotoveny ze železobetonu. Budova byla totiž projektována a vybudována tak, aby odolala bombardování i střelbě z děl nižších ráží.